Úvodní strana » Blog » Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření

Přáli byste si práci snů, která vás bude bavit a naplňovat? Vstáváte ráno do práce s pocitem, že se těšíte na práci i na kolegy? Nebo každé pondělí vstáváte s tím, že se nemůžete dočkat pátku? Cítíte se v práci v pohodě a bezpečí? Nebo vás celý den provází nepříjemné pocity, strach či znechucení? Máte práci snů?

V dnešní hektické, technické a egoistické společnosti je velmi těžké najít práci, která se stane naším koníčkem. Pro většinu lidí je práce zdrojem příjmu a mají k ní neutrální vztah. Někdo chodí do práce rád, ale kdyby si mohl vybrat, raději by zůstal doma. Pro někoho práce sice není životní vášní nebo posláním, a přesto si nedokáže představit, že by práci neměl. Někdo rád pracuje, ale zatím nenašel tu ideální práci. A někdo nad tím vůbec nepřemýšlí. Ale bohužel stále častěji se objevuje situace, kdy se práce stane peklem, ze kterého je někdy jediná možnost odejít, pokud nechcete, aby vás zničila.

V odborných kruzích se tomu říká syndrom vyhoření. Myslím si, že každý z vás o tom už někdy slyšel a teoreticky si to dokáže představit. Ale kdo to sám na svojí vlastní kůži nezažil, nikdy to nemůže úplně pochopit. Přesto bych se ráda pokusila vám tento jev lidsky přiblížit. A především vás VAROVAT. Syndrom vyhoření totiž většinou přichází pomalu, plíživě a postupně se stupňuje. Pokud ho včas neodhalíte, může se stát, že z tohoto kolotoče pro vás bude velmi těžké vystoupit. 

Syndrom vyhoření vzniká jako důsledek dlouhodobého pracovního stresu. Většinou se objevuje u profesí, kteří pracují s lidmi. Nejčastěji to bývají pomáhající profese nebo vrcholoví manažeři a pracovníci ve vedoucích pozicích. Jeho obětí také často bývají úspěšní byznysmeni, kteří si na svá bedra naloží více, než mohou snést. 

A jak se syndrom projevuje? Počáteční nadšení z práce vystřídá zklamání až znechucení, začnete cítit psychické i fyzické vyčerpání, musíte se nutit do plnění úkolů nebo dokonce do práce vůbec dojít, přestáváte si rozumět s kolegy, práce vás přestává uspokojovat a naplňovat, cítíte úzkost, strach, vyhýbáte se klientům, snižuje se váš výkon i chuť do práce. Samozřejmě každý to prožívá jinak, ale rozhodující jsou devastující následky, které se projeví celkovým vyčerpáním, kdy váš psychický stav začne ovlivňovat nejen vaší práci, ale i soukromý život. 

Z každé těžkosti je cesta ven, ale bohužel někdy se neobejde bez odborné pomoci. Záleží, jak brzy projevy syndromu odhalíte. Nejjednodušší je prevence, aby k tomu vůbec nedošlo. Ta začíná tím, že si pořádně promyslíte, jaká práce je pro vás nejvhodnější, co od práce očekáváte, kolik času jí chcete obětovat. Pečlivě také vybírejte svého zaměstnavatele. Zkoumejte, zda nabízí supervizi, psychologickou podporu, jaké jsou pracovní podmínky, firemní kultura a organizační struktura. To vše vám může napovědět, zda se váš zaměstnavatel zajímá o své zaměstnance a zda vás v případě potřeby podpoří nebo bude vaše volání o pomoc ignorovat.

Syndrom se může objevit kdykoli, kdekoli a v jakékoli intenzitě. Někdy jsme však natolik ponoření do své práce, že si ani nevšimneme, že něco takového již hrozí nebo probíhá. Pokud si všimnete některých z uvedených příznaků, ještě to nemusí znamenat, že jste se stali obětí syndromu vyhoření. Nicméně je třeba se zastavit, pořádně se na vaší situaci podívat s nadhledem nebo se někomu svěřit. Všímejte si především signálů vašeho těla, které vám napoví, že se něco děje. V počátečních fázích lze poměrně snadno zachránit vás i vaší práci. Je potřeba některé věci přehodnotit, více si říkat o pomoc, více odpočívat a nenechat se zahltit prací, konzultovat problémy s kolegy a vedením. Někdy je dobré včas vyhledat odbornou pomoc, například psychoterapii, kouče či supervizi.

V pozdějších fázích syndromu vyhoření, je dobré na čas práci přerušit, pokud to lze, a zhodnotit ji v klidu a s odstupem času. Pokud to není možné nebo vám pauza nepomůže, je na čase vážně uvažovat o ukončení pracovního poměru, který vás tak ničí. Není lehlé k tomu dospět, vystoupit ze své komfortní zóny a jít do nejistoty. Ale než byste další týdny, měsíce či roky trpěli v práci a nakonec se sesypali, změna je dobrá a nevyhnutelná.

Jako psychoterapeut se s tímto syndromem běžně setkávám. Klienti se na mě obracejí v různých fázích, ale vždy se jim nakonec podaří z tohoto "vlaku do beznaděje" vystoupit. Některým stačilo jen začít jinak přistupovat k současné práci a odpočinku, jiní museli v rámci zachování svého duševního zdraví z práce odejít. V krajním případě musela klientka na několik měsíců úplně přestat pracovat, než se jí obnovila síla a mohla se vrátit do pracovního procesu. Vždy se nám podařilo nad syndromem zvítězit. Šílený kolotoč pochybností o sobě, vztahu k práci i k životu, se vždy podařilo zastavit. Někdo to zvládne sám, někdo s pomocí, ale cesta vždy existuje. Jen se nesmíte bát na ní vstoupit. 

Autor: Lucie Zichová, průvodce a terapeut

Vstupenky

Už jen krok k objednání 30 min online konzultace zdarma! Vyplňte prosím dotazník a my se vám obratem ozveme.

Ochrana osobních údajů*

Pole označená * jsou povinná.